9. 03. 2018 - Články -> Sociální protidrogová poradna Janov

20. února 2018 Deník 3

www.denik.cz

MOSTECKO | Region

MARIHUANA SE V JANOVĚ NEPOVAŽUJE ZA DROGU, ŘÍKÁ ŠÉFKA PROTIDROGOVÉ PORADNY IVETA THEUSEROVÁ

Drogy ničí ghetto. Na sídlišti v Janově je berou i celé rodiny

MARTIN VOKURKA

Dojíždí z Mostu tramvají, pak přesedne na autobus, a když vystoupí v Ja-nově, je na pracovišti. Kan-celář má uprostřed rizikové zóny. Když chce otevřít dve-ře, musí nejprve odemknout a odtáhnout těžkou mříž.

IVETA THEUSEROVÁ vede Sociální protidrogovou poradnu Janov. Foto: Deník/Martin Vokurka

www.mosteckydenik.cz

Není to banka, sem chodí pro radu lidé zlomení drogami. „Když jsme se s mými kolegy na sídlišti loni v březnu ob-jevili, někteří obyvatelé nás vítali se slovy: Konečně jste tady!" říká vedoucí Sociální protidrogové poradny v Ja-nově Iveta Theuserová.

Jaký byl váš začátek v Janově?

Nastupovala jsem s vel-kým elánem, chtěla jsem věci rychle změnit. Teď už vím, že to byl pohled růžo-vými brýlemi. Že bude naše kancelář v problémovém vchodě v sedmém patře, jsme věděli předem, ale tak zdevastované prostředí jsme opravdu nečekali. Je těžké se smířit s tím, že lidé ve 21. století bydleli v paneláku
v takových podmínkách.

V jakých?

Myslím tím hromady odpadu ve společných pro-storách, opuštěné byty, švá-by, potkany, mrtvé kočky ve sklepě, kam tekla voda

a nikomu to nevadilo. Zpočátku jsem bombardo-vala žádostmi o nápravu správce, hygieniky, radnici

i hasiče, protože jsem věřila, že to lze řešit.

Jak to dopadlo?

Jsem moc malá paní na to, abych změnila situaci v byd-lení. Zadlužený dům v ulici Albrechtická už nešlo za-chránit, a navíc nás tam dvakrát vykradli. Vzali nám počítače, osobní věci, zkrátka vše, co se dalo snadno od-nést, dokonce sebrali i vo-dovodní baterii. Riskovali život, protože lezli přes bal-kón. Když pak byl dům od-pojen od tepla, už se v něm nedalo vydržet, a tak jsme

se v prosinci přestěhovali do paneláku v ulici Holešic-ká. Jsme v přízemí a jsme spokojeni.

Změnila se nějak vaše porad-na po přestěhování?

Loni v létě se nám začalo dařit, ale po krádežích jsme dočasně fungovali v omeze-ném režimu. Někteří klienti se nám omlouvali, že oni nás nevykradli. My jsme jim to samozřejmě za vinu nedá-vali. Nové zázemí bereme jako restart naší služby. Mou výhodou je, že jsem Romka, lidé mi tu více důvěřují. Ob-čas se i diví, že někdo z mi-nority je vedoucí.

Jak poradna funguje?

Jsme ambulantní služba. Poskytujeme odborné pora-denství a pomáháme klien-tům v tíživé situaci, se kterou si neumí poradit.

Jaká je vaše cílová skupina?

Poradenství poskytujeme nejen uživatelům drog, ale
i jejich příbuzným a blízkým,

ať už jsou to rodiče, prarodi-če, partneři či sourozenci, kteří nevědí, jak se k drogově závislým chovat.

Vyhazují rodiny narkomany na ulici, nebo se o ně doma starají?

V Janově, kde převažuje romská komunita, to funguje trochu jinak než jinde. Příči-nou větší soudržnosti jsou kromě romské mentality i sociální dávky. U vícečetných nezaměstnaných domác-ností je každý jedinec důle-žitý. I nalezení práce zna-mená pro rodinu nižší dávky. Drogově závislé proto pří-buzní z bytů obvykle natr-valo nevytěsňují, odborně se tomu říká spoluzávislost.

U jednotlivých rodin je však těžké rozlišit, zda rozhoduje skutečná starost či jen eko-nomický kalkul.

Čím se ještě Janov liší?

Janovská klientela je více uzavřenější než ta v Mostě nebo Chanově. Lidé se tu bojí, agrese bývá často jen obranou. Trvalo nám dlouho, než jsme si v Janově získali nějakou důvěru, a stále si ji ještě budujeme. Zpočátku nás tu mnozí vnímali jako represivní složku. Když sly-šeli, že jsme sociální proti-drogová poradna, měli nás za „sociálku", která je nahlásí.

Jak na ně působíte, aby vám věřili?

Vysvětlujeme jim, že pra-cujeme s principy jako dis-krétnost, anonymita a ml-čenlivost. Když k nám chodí

klient z ulice, nevíme, jak se skutečně jmenuje, ani kolik mu je let. Jsme odkázáni na to, co nám řekne.

Nevadí to při administrativě, při vykazování vaší činnosti?

Nějak klienty identifikovat musíme. Každý má svou složku pod vlastním kódem.

Co nejčastěji řešíte?

Krizové intervence. To když už klient pláče, že neví co dál. Když ztrácí rodinu, partnera nebo se bojí, že ho vyhodí z bytu.

Šokoval vás nějaký klient?

Byla to žena, 24 let, která dala své osmé dítě k adopci. Tehdy jsem si v duchu řekla, do prkýnka, jak může mít tak mladá holka osm dětí! V Ja-nově se mělo začít s prevencí dříve, než problémy vznikly.

Jak dlouho v Janově budete?

Projekt trvá tři roky díky podpoře z Operačního pro-gramu Zaměstnanost Ev-ropského sociálního fondu. Podnikneme ale veškeré kroky k tomu, aby tato služ-ba fungovala i po skončení projektu.

Proč je vaše práce důležitá?

Tím, že se ve spolupráci s terénními pracovníky stará-me o lidi z okraje společnos-ti, například šetříme peníze zdravotnictví. Jen léčba na-kažlivé žloutenky, jejíž šíření prevencí omezujeme, stojí

u jednoho pacienta půl mili-onu korun ročně.

Kolik lidí je v Janově závislých na drogách?

Přesný počet nikdo neví. Z našeho monitoringu ale usuzujeme, že drogami je zasažena většina zdejší po-pulace. Nemusejí to být jen jejich uživatelé, ale i lidé, kteří s nimi přicházejí do styku nebo žijí v místech, kde se drogy šíří. Berou je tu

i celé rodiny.

Jaká droga je nejrozšířenější?

Rozhodně pervitin, opiáty se vyskytují zřídka. Marihu-ana se v Janově už ani nepo-važuje za drogu.

Lidi na dávkách. Kde na drogy berou peníze?

Stejnou otázku mi položil ministr spravedlnosti Robert Pelikán, který nás nedávno navštívil. S drogami souvisí kriminalita, hlavně krádeže. Ty jsou hlavně doménou mužů, u žen je to prostituce. Funguje také výměnný ob-chod, kšeftuje se se straven-kami a jídlem. Také se ví, že v Janově jsou varny. Jsme zkrátka v rizikové lokalitě.

Můžete uvést nějaký extrémní případ, který dokládá vážnost situace?

Máme tu klienty, kteří jsou na ulici, bez peněz a drogy je zasáhly tak, že jsou psychic-ky nemocní. Říká se tomu duální diagnóza. To je pro nás taková noční můra.

Co s nimi děláte?

Voláme na psychiatrii a dalším odborníkům. Když je někdo schizofrenik, slyší hlasy a trpí bludy, už mu sa-mi pomoci nemůžeme, zvláště když nechce spolu-pracovat nebo obtížně ko-munikuje.

Máte i nějaký konkrétní velmi pozitivní případ?

Kolegovi poslala pohled klientka, která se rozhodla odejít do léčebny. Napsala, že se tam drží. Úspěchem také bylo, když jsme jednomu klientovi našli práci. Je to te-prve začátek. Vše stojí na dlouhodobé práci, udržování vztahů a posilování motiva-ce. Proto si myslíme, že po-radna by tu měla být déle než tři roky a že by se měly služby postupně rozšiřovat.

clanek.pdf [ 242.18 kB, PDF ]