1. 06. 2011 - Články -> Linka duševní tísně

svobodný hlas 23. února 2006 strana 4

duševní posilovna: ...máme doma workoholika

Linka duševní tísně, dobrý den...Dobrý den, já volám kvůli manželovi, ale vlastně i kvůli sobě. Víte, my žijeme přesně tak, jak jsme nikdy žít nechtěli: muž je od rána do noci v práci, i o víkendech, děti ho pomalu ani neznají. Co mi jsou platné všechny ty peníze, když už jsme jak dva cizí lidi, na dovolené jsme nebyli pět let, a když on už i bere prášky na žaludek a na spaní. Bojím se o něj a taky se bojím o naše manželství, protože takhle to nedokážu asi dlouho snášet, i když ho mám pořád ráda...

Přepracovaný nedokáže přepnout

Nějak podobně začínají stesky mladé ženy, jejichž manžel se dostal do situace, kdy se pro něj práce stala nebezpečnou. Pracuje bez oddechu, v jeho režimu není místo na odpočinek. Začalo to stálým myšlením na práci, pravidelnými přesčasy, odmítáním dovolených. Protože je přepracovaný, nedokáže „přepnout" do odpočinku, takže ho prakticky pořád doprovází podrážděnost, neklid, nesoustředěnost. Postupně práci podřídil všechno: svůj režim, své zdraví, své vztahy s lidmi. Je stále méně schopen povídat si s přáteli a s členy rodiny, v jeho vztazích tedy narůstá odcizení a napětí. Přetěžované tělo volá zoufale o pomoc: objevuje se únava, tlak na hrudníku, bolesti žaludku, žaludeční vředy, neschopnost sexuálního života. Kvůli zdravotním problémům se postupně snižuje pracovní výkonnost, což dál vede k poklesu sebevědomí a energie. Přepracovaný člověk mívá často i poruchy spánku, deprese, úzkostné stavy. U těžkých případů můžou nastat i infarkty a mozkové mrtvice.

Jaké důvody může mít workoholismus?

Workoholismus je často považován za pozitivní a prospěšný, vždyť se vlastně týká velice schopných a pracovitých lidí, kteří milují svojí práci. Ve skutečnosti ale nemá workoholismus s nadšením a zaujetím nic společného. Je to závislost jako každá jiná! Vedou k ní různé cesty. Každý z nás je totiž jedinečnou osobností, která si s sebou životem nese všechny své prožitky, zkušenosti, úspěchy i prohry. Je tedy zřejmé, že i důvody k sebezničujícímu pracovnímu nasazení má každý člověk jiné. Pro někoho je workoholismus cestou k uznání, obdivu a moci. Jiný člověk zase překypuje energií a pohání ho touha po nových podnětech, takže rozjíždí další a další aktivity, aby se vyhnul nudě. V pomáhajících profesích zas můžeme narazit na lidi, jejichž cílem je být co nejvíce užitečný svým pacientům, klientům, žákům apod. Takoví lidé pro sebe nic nechtějí a jsou leckdy pro svou obětavost a ochotu druhými využíváni, a to až do vyčerpání. A k zamyšlení je myslím i důležitá skutečnost, že workoholismus někdy bývá jakýmsi únikem - od partnerských problémů, od nějakého neřešeného vnitřního konfliktu. Takový člověk se prostě upne k práci, aby na něco zapomněl.

Co se dá dělat

V denním režimu každého člověka musí být odpočinek. Vytížení lidé by měli mít alespoň jeden den v týdnu volno a měli by se věnovat nějakému sportu, byť třeba v omezené míře. Svůj odpočinek si musí závazně naplánovat stejně jako své pracovní aktivity, zařadit si ho do režimu jako povinnost a ne jako něco, co budu dělat, zbude-li mi volný čas. Protože ten workoholikovi prostě nezbude. On slyší už zpravidla jen na slovo „musím". Navíc si sám dlouho nechce či nemůže svůj problém uvědomit. Závažnost situace obvykle víc vnímá jeho rodina, přátelé. První kontakt s odborníky naváže často právě workoholikova manželka.

Je to závislost

Zatímco k závislosti na alkoholu nebo drogách se nikdo hrdě nehlásí, na pracovní závislost jsou pyšní i ti, kteří k ní mají daleko. Přestože je to nebezpečná závislost, která může vést až k rozpadu osobnosti a totálnímu zhroucení. Z normálního člověka se stává kdosi, komu se svět zúžil jen na práci, kdo ztrácí schopnost komunikace a zůstává sám. Zbavit se workoholismu je jako zbavit se závislosti na drogách - vyžaduje to pomoc odborníků a podporu okolí (podporu i kontakt na odborníky můžete najít na Lince duševní tísně 476 701 444). Přeji vám všem plnohodnotný a pestrý život, ve kterém práce a odpočinek tvoří zdravou harmonii.

Sylva Vozábová