1. 06. 2011 - Články -> Linka duševní tísně

svobodný hlas 6. října 2005 strana 4

duševní posilovna: když vidíme, že se rodiče nestarají o děti

Linka duševní tísně, dobrý den...Dobrý den...mám nepříjemný pocit...Kolegyně z práce se už delší dobu nějak divně stará o děti. Dneska jsem je potkala ve městě, děti se zdají vylekané a nemocné, ona vypadala jako opilá a mluvila z cesty, holčička v té zimě neměla ani bundu a plakala...

Děkujme za každého člověka, který nezůstal lhostejným k cizímu dítěti! Odborníci totiž odhadují, že až dvě procenta dětí jsou ve svých rodinách týrána, což v Čechách znamená 20 až 40 tisíc dětí. O většině z nich nemáme tušení, protože nechodí příliš mezi děti, nenavštěvují školky, nevídá je lékař na pravidelných preventivních prohlídkách. Několik desítek z nich každým rokem na následky týrání zemře. Nejčastěji kojenci a batolata, ale výjimkou nejsou ani sebevraždy týraných školáků.

Co se v takových rodinách vlastně děje? Rodiče mohou selhávat ve své roli třeba proto, že sami vyrůstali v nefunkční rodině, mnoho z nich bylo v dětství týráno. Nemají zažitý vzor, jak to dělat správně, a mnoho z nich je citově nevyvinutých. Ve hře dále mohou být závislosti, ať už na alkoholu, drogách nebo automatech. V osobnosti týrajícího rodiče je často agresivita, impulsivnost a neschopnost vcítit se do druhého člověka. Jejich „výchova" je plná surovostí, bezcitnosti a lhostejnosti. Dětem se dostává fyzického týrání (těžko si lze představit, že někdo své děti tluče do zlomenin, škrtí, pálí, svazuje, nekrmí...ale je to krutá pravda), které je spojeno s útrapami duševními. Někdy se jedná „jen" o psychické týrání, které má podobu opakovaných výhrůžek, posměchu, nadávek, zavírání do tmavých místností, ponižování. Mnoho dětí se stává oběťmi sexuálního zneužívání blízkou osobou.

Mějme, prosím, vždy na paměti důležitou věc: dítě samo si pomoc přivolat neumí! U miminka je to pochopitelné, ale proč nehledají pomoc starší děti? Třeba proto, že nic jiného nezažily, takže se domnívají, že právě takovýhle život je normální. A že když je rodiče bijí, tak určitě mají důvod. Vinu za trýznění hledají samy u sebe a častokrát si nejsou schopny připustit, že je vlastní rodiče nemají rádi, že jim dokonce mohou i být na obtíž. Například jeden chlapec žijící v dětském domově se tetám chlubil slíbeným koťátkem, prý ho dostane od maminky hned, jakmile se ona vrátí domů - z vězení, kde trávila třetí rok za to, jak syna krutě týrala...). A i když děti pochopí tragickou situaci, ústa jim svazuje stud nebo strach (tyran mu může vyhrožovat). Dokonce i sexuálně zneužívajícího rodiče může mít dítě rádo.

Čeho bychom si měli všímat? Varovným signálem jsou podlitiny, otoky, jizvy, popáleniny, zlomeniny... Úrazy se samozřejmě stávají nám všem, ale rozhodně není normální, aby dítě opakovaně padalo ze schodů a pálilo se o kamna... Viditelným znakem špatné rodičovské péče je i podvyživenost a zanedbaná hygiena. Méně čitelnými, ale závažnými příznaky jsou určité typy chování: nadměrná ustrašenost a lekavost, uzavřenost a smutek, jindy zase zvýšená agresivita vůči okolí nebo vůči sobě samému. Ze strachu může dítě lhát, zatajovat školní problémy, z hladu může krást jídlo. Jednoho z mých kamarádů v dětství učitelka trestala za opakované falšování rodičovských podpisů v žákovské knížce. Nikdy se však nedozvěděla, že hocha alkoholický otec za sebemenší prohřešek trestal hadicí. „Lítal jsem mezi futrama," komentovalo to dítě. Modřiny po zádech unesl spíše než pocit, že má nefunkční rodinu...

Jak můžeme pomoci? Jestli je to možné, zeptejme se dítěte, zda ho něco netrápí, jestli mu někdo neubližuje. Tradiční názor, že soukromí rodiny musí být respektováno za všech okolností, už stál mnoho dětí život. Máme-li podezření na týrání, neváhejme s oznámením na policii (prošetřuje i anonymní podněty). Neuděláme-li to, tak kromě tíhy na vlastním svědomí zároveň pácháme trestný čin! Od roku1994 je uzákoněna oznamovací povinnost. Obrátit se můžeme na Sociálně právní ochranu dětí na městském úřadě, kde rovněž prošetřují i anonymní podněty. O práva dětí se dále stará Fond ohrožených dětí, nejbližší pobočka je v Mostě. Nasměrovat na konkrétní odborníky a poradit mohou i pracovníci Linky duševní tísně (476 701 444). Nejen ve jménu dětí, jejichž smutné příběhy linkový telefon vyslechl, ale hlavně jménem všech bezmocných dětí prosím: nebuďme lhostejní! Tyto děti trpí v přítomnosti a bohužel si odnášejí i mnoho zlého do budoucnosti - pocit bezmocnosti, zničené sebevědomí, potíže s vytvářením blízkých vztahů. A možná žijí i docela blízko nás...

Sylva Vozábová