1. 06. 2011 - Články -> Linka duševní tísně

svobodný hlas 10. listopadu 2010 strana 5

pohotovost pro bolavou duši

Dřív jsem se smála termínu „syndrom prázdného hnízda", ale smích mě s odchodem druhého dítěte přešel. Ona to totiž vůbec není legrace. Mateřská role pro mne dlouhé roky byla prioritou, vztahy v rodině máme pěkné, doma vždycky bylo hodně humoru. Teď přicházím do prázdného bytu, manžel je často na služebních cestách, a mně vůbec není dobře, i když rozumem vím, že je všechno takzvaně v pořádku. Co s tím? (Jana, Louny)

Milá Jano, prožíváte právě adaptaci na novou, výrazně jinou životní situaci, a není divu, že zatím necítíte pevnou půdu pod nohama. Rozumem víme, že své děti vychováváme k tomu, aby pod naší ochranou zesílily a osamostatnily se. Samozřejmě jim přejeme, aby si v životě vedly co nejlépe, aby proplouvaly úskalími s co nejmenšími šrámy, aby si našly partnery, se kterým jim bude dobře, aby... To všechno si přát můžeme, taky můžeme z povzdálí sledovat, jak si vedou, a být připraveni podat pomocnou ruku, kdyby to bylo zapotřebí.

Současně nás ale čeká úkol, který pro některou z nás bude náročnější než pro jinou - podle toho, jaký život jsme dosud vedly. Tím úkolem je najít sebe samu, svá přání, touhy, své zatím nesplněné sny. Uvědomme si, že než lidská máma vypustí z hnízda svá ptáčata, může uplynout čtvrt století (zní to skoro až neuvěřitelně, což?). Po tu dobu většinou byly na prvním místě hlavně potřeby dětí, rodiny, a na vlastní „méně důležité" plány mnohá z nás rezignovala nebo je alespoň odložila „na někdy". A právě teď nastal čas, kdy se můžete vrhnout na vlastní aktivity, začít s něčím novým, co Vás bude těšit. Jednak si tím „zaplníte čas", jednak si uděláte radost něčím tvořivým, a v neposlední řadě se seznámíte s novými lidmi. Přísun nových aktivit je právě v tomhle období velmi žádoucí, začínáte totiž budovat novou podobu svého života. Jak pestrobarevný bude, to záleží jen na vás.

Pro inspiraci si zkuste představit třeba to, že jste vždycky chtěla hrát na nějaký hudební nástroj a nikdy na to nebyl čas, prostor, peníze. V základních uměleckých školách (dříve tzv. Lidušky) vyučují i dospělé začínající „žáky", nic Vám tedy dnes nestojí v cestě. Podobné je to v případě výtvarných zájmů: znám ženu, která chvíli před padesátými narozeninami začala chodit v Mostě do ZUŠ učit se kreslit. A není prý sama, modelovat z hlíny tam chodí hned celá parta dospěláků, odreagovává se tak například lékařka a učitelka. Jiné mojí známé učarovaly korálky, absolvovala několik takto zaměřených kursů a dnes je se svými krásnými šperky takřka na roztrhání. Tajným snem může být ochotnické divadlo stejně jako třeba jóga nebo chov sklípkanů či vlastní literární tvorba - prostě COKOLIV, po čem naše duše touží. Jen se jí zeptat a naslouchat...

Kdo v sobě nenajde žádné dřímající přání, může se třeba přidat k organizovaným turistům a společně s podobně laděnými lidmi si užívat krás naší země. Další možností je propátrat úžasnou nabídku aktivit Městské knihovny v Lounech, kde se dá vybrat tolik zajímavých činností, že jiná města mohou závidět. Lze se přihlásit i ke studiu Univerzity třetího věku, podívejte se schválně na probírané studijní okruhy. Nevěřím, že by Vás něco nezlákalo. O zájmových činnostech ve Vašem okolí informuje pochopitelně i regionální tisk.

V neposlední řadě je tu i činnost, která spoustu lidí těší a nabíjí svou smysluplností i prožitými pravdivými chvílemi: dobrovolnictví. Může mít řadu podob - jednak každý takto motivovaný člověk má chuť nabízet ze sebe něco trochu jiného, jednak záleží i na konkrétních „příjemcích" takovýchto aktivit. Někdo třeba dochází do domova pro seniory a povídá si s nějakým „svým" pánem či paní, v mostecké nemocnici dobrovolníci chodí navštěvovat osamělé pacienty a třeba jim předčítají, v hospicu v Mostě také vítají dobrovolníky (konkrétně tuhle zkušenost mám a věřte, že na dvouleté docházení do tohoto domu ráda vzpomínám. Zažila jsem tam spoustu lidskosti, pravdivosti, smíchu, pochopení, blízkosti, a samozřejmě občas i smutku, to nepopírám - ale celá ta mozaika barevných hospicových střípků byla prostě krásná a obohacující. Případným zájemcům velmi doporučuji podívat se na stránky www.cestadomu.cz, v levé části úvodní strany najdete informace a příběhy dobrovolníků). Dobrovolničit by se jistě dalo i mezi dětmi, zkuste třeba navštívit mateřské centrum a poptat se tam. Milovníci zvířat by možná byli ceněni v útulku, kde mohou venčit opuštěná zvířata. Zařízení, kde dobrovolníky vítají s otevřenou náručí, není málo, jen je potřeba se porozhlédnout.

Milá Jano, vše je jen a jen na Vás. Představte si, že je před Vámi prázdné plátno a Vy přemýšlíte, jakými barvami ho zaplňovat. Jste mladá, je před Vámi mnoho let a mnoho možností. A věřte, že jakmile začnete na pomyslné plátno klást první barvy, Vaše duše pookřeje tak, že to na Vás uvidí i Vaše okolí. A spokojený člověk vyzařuje tak pozitivní energii, že ho druzí vyhledávají - a mezi spřízněnými lidmi je nám zase jenom líp.

Poptejte se své duše a hned začněte konat. Čeká Vás jistě zajímavé a bohaté období. A kdybyste si chtěla promluvit o tom, co Vám putuje hlavou, jsme Vám nepřetržitě k dispozici na Lince duševní tísně (476 701 444). Přejeme Vám příjemný a radostný let s novými křídly!

Pracovnice Linky duševní tísně, Most