1. 06. 2011 - Články -> Linka duševní tísně

svobodný hlas 2. března 2006 strana 4

duševní posilovna: strach ze stáří

Linka duševní tísně, dobrý den. Ženský hlas plný úzkosti vypráví o svém strachu ze stáří. Žena nevěří, že by ji po odchodu do důchodu mohlo čekat cokoliv pěkného. Vždyť její vlastní rodiče již roky žijí pouze sledováním televize, nemají zájmy ani přátele. Mluvit chtějí jen o nemocech, svět za dveřmi bytu jim připadá zbytečný a nepřátelský...

Co to je stáří?

Mnoho lidí má ze stáří obavy. Jak by ne, když se na nás ze všech stran valí reklamní oslava mládí, které je spojováno s úspěchem, štěstím, radostí. Naproti tomu stáří je rozpačitě opomíjeno. Když už se objeví, tak je často spojováno s bezmocí, smutkem, zbytečností. Takový je bohužel stereotyp myšlení současné společnosti.

Jaké je naše stáří? Odborníci říkají, že odpověď záleží na tom, jak se díváme na svět. Jak nás svět zajímá. Jestliže člověk rezignuje na vlastní životní náplň a žije jen životem postav z televizních seriálů nebo reality show, stává se starým třeba ve čtyřiceti. Naopak, když si zkusíme vybavit nějakého seniora ze svého okolí, který je nám sympatický a kterého rádi potkáváme, skoro určitě to bude aktivní a zvídavý člověk, jehož celým životem provází chuť se něco nového naučit, něco nového zažít. Leckdo z nás si s určitou závistí povšiml západoevropských důchodců cestujících po světě, ale málokdo by si přiznal, že větší bariérou než peníze je náš nešťastný zažitý stereotyp pasivního stáří.

Stáří je takové, na jaké si zaděláme.

Když prožíváme svůj střední věk „mnohobarevně", rozvíjíme své koníčky a pěstujeme svá přátelství, pak děláme pro vlastní důchodový věk to nejlepší. Hezké stáří totiž není zadarmo. Je to odměna nebo trest za to, jak jsme žili a jak jsme vychovali děti. Těžké chvíle se samozřejmě nevyhnou nikomu, a ve stáří je leckdy těžší jim čelit. Ubývá sil, přibývá neduhů, člověk ztrácí vrstevníky, přátele, někdy i partnera. Kdo prožil své roky uzavřeně a konzumně, ten nyní těžko dospěje k plodnému, tvořivému a radostnému stáří.

Komu ale předchozí život obohacovaly vztahy s lidmi, ten je posílen a vůli vypořádávat se s obtížemi tak snadno neztrácí. S věkem přichází moudrost. Moudří staří lidé vyzařují klid, nadhled, umějí rozeznat podstatné od nepodstatného. Taková moudrost ale nespadne sama do klína - dojde k ní jen ten, kdo smysluplně prožil život, vnímal lidi kolem sebe a uměl jim ze sebe dávat.

Co můžeme poradit

Naše babičky a prababičky nebyly tak ohroženy osamělým stářím, jako jsme dnes my. Na každé vesnici byla náves, před domkem lavička či židle, takže i málo pohyblivý člov ěk mohl být denně součástí dění. Cítil, že patří do určitého společenství lidí. Zato dnes leckdy ani nevíme, kdo žije za panelovou zdí. Do boje s osamělostí se musíme vydat aktivně my sami. Někdy stačí oslovit sousedy, kteří třeba podobně jako my „nechtějí obtěžovat". Místem k navázání přátelských vztahů mohou být i kluby důchodců. Řada lidí našla společníky pro výlety či kulturní akce prostřednictvím inzerátu. Zajímavou cestu k lidem představují také organizace zabývající se dobrovolnickými aktivitami.

Univerzita třetího věku může leckomu splnit jeho dávné sny, na které dosud nemohlo dojít. K radosti a uspokojení vede mnoho cest. Laskavě a moudře o nich vypráví Jiřina Šiklová v knížce Deník staré paní, kterou velmi doporučuji čtenářům každého věku. Doporučit mohu samozřejmě také pomáhající odborníky. Kromě Linky duševní tísně (476 701 444) existuje i bezplatná Zlatá linka seniorů (na čísle 800 200 007, ve všední dny od 8 do 20 hodin), bezplatné služby poskytují i Poradny pro rodinu a mezilidské vztahy. Povídání o stáří zakončím velkou prosbou: ubližování starým lidem bohužel není vzácností. Jen se o něm moc nemluví, protože se starý člověk stydí a bojí o svém trápení mluvit. Kdybychom někomu v této situaci mohli podat pomocnou ruku, lidské pochopení a účast, prosím, udělejme to. Vždyť bychom sami chtěli své stáří prožít spíše na žijící návsi než v nezúčastněném lhostejném sousedství. S přáním laskavého a moudrého stáří

Sylva Vozábová