1. 06. 2011 - Články -> Linka duševní tísně

svobodný hlas 16. června 2010 strana 4

pohotovost pro bolavou duši

„Už si vážně nevím rady. Syn má neustále problémy ve škole. Známky nic moc, zato spousta poznámek - že zapomíná, že je roztržitý, nedává pozor.... A doma se chová divně. Jednou je lítostivý, pak zas vzteklý. Už vážně nevím, jak s ním jednat. A ani nechci vidět to vysvědčení..."

Takové postesknutí asi slyšel nebo vyslovil každý z nás. A protože máme červen, je dobré připomenout si i jiný druh stesků, který také spadá do oblasti školní docházky. Pracovníci bezplatné dětské Linky bezpečí by mohli vyprávět o telefonátech dětí, které se bojí posledního červnového dne tak silně, že je strach žene na útěk, pryč z domova. V horším případě může obava z rodičovské reakce na nepěkné vysvědčení vést až k sebevražednému jednání. Připadá mi to jako strašlivý paradox: posledního června se přece nestane nic zásadního, je to den jako každý jiný. Dítě jen převezme papír, na kterém je popsán výsledek jeho předchozího pětiměsíčního snažení. Pět měsíců chodil žák či student pětkrát týdně do školy, kde se stále odehrávala spousta věcí. Celou tu dobu se jeho rodiče mohli (a měli) zajímat, jak si jejich potomek ve škole stojí, mohli (a měli) mu v případě problémů nabídnout svou pomoc. Pokud by získali dojem, že potíže jsou větší, mohli (a měli) se poradit s učitelem nebo vyhledat odborníka, například v pedagogicko-psychologické poradně. Nyní se pololetí chýlí ke konci, zbývá už jen ta písemná zpráva o tom, jak si žák či student pět měsíců vedl. Cítíte také ten paradox? Může vysvědčení nějak zásadně překvapit rodiče, který se o studium svého dítěte průběžně zajímal? Připadá vám normální, že by z reakcí rodičů nad vysvědčením mělo dítě mít takový strach, že si sáhne na život? Vždyť učitel do patřičných kolonek vypsal známky bilancující pětiměsíční žákovo úsilí, o kterém rodiče mohou mít dostatečnou povědomost. Proč se tedy dítě bojí? Že by někteří rodiče studijní problémy svých dětí „řešili" jen ten jediný den v roce, a to pouze trestem a výhrůžkami, namísto hledání příčin neúspěchu a nabídnutí pomoci?...

Jaké mohou být příčiny neúspěchu ve škole? Roli tu může hrát lehká mozková dysfunkce, která s sebou nese určitý typ chování (například menší schopnost soustředění, roztěkanost, „zlobení"). Žák také může mít dosud neodhalenou dyslexii, dysgrafii či dyskalkulii. Většina dětí a dospívajících reaguje poklesem výkonu a změnou chování na těžkosti v rodině (například partnerské neshody, rozvod, úmrtí apod.). Psychické problémy mohou ovšem pocházet i přímo ze školy, dítě totiž může být obětí šikany, kterou podle odborníků ve škole zažije každý třetí žák! Nezřídka se také stává, že vysvědčení odráží obrovské vynaložené úsilí žáka či studenta, a přesto se známky na něm napsané rodičům nelíbí. Nerealistická rodičovská očekávání jsou pro děti břemenem, které podrývá jejich sebedůvěru. Vždyť dítě by mělo pro svůj zdravý vývoj cítit, že ho doma mají rádi takového, jakým je, že ho milují bez podmínek. Což však neznamená, že nemá mít stanoveny hranice, že ho nevedeme a nesnažíme se ovlivňovat a formovat jeho chování! Ale dobrého a zralého člověka lze vychovat jen současným působením bezpodmínečné lásky a klidné výchovné pevnosti.

Milí rodiče, jestli se vám posledního června dostane do rukou vysvědčení, které nebude zrovna splňovat vaše představy, prosím, „ubrzděte se" při první reakci. Až se zklidníte, promluvte v klidu se svým dítětem o tom, co se mu ve škole nedaří a proč to tak asi je, co by se dalo udělat pro zlepšení v dalším školním roce, zda můžete nějak pomoci vy. Radu a pomoc najdete v pedagogicko-psychologické poradně, ve které můžete přímo bez nějakého doporučení požádat o vyšetření dítěte. Kromě samotné pomoci dítěti takovým přístupem názorně a zrale předvedete, že problémy nejsou definitivní, že se dají probrat, hledat způsoby jejich řešení, že je možno vyhledat pomoc. To je důležitá zkušenost.

A vám, milí žáci a studenti, vám bych doporučila předstoupit před rodiče již s návrhem, jak svou studijní situaci chcete řešit. Jestli máte problémy s matematikou, co konkrétně uděláte pro zlepšení: máte ve škole možnost nějakého doučování?, může vám s učením pomáhat rodič?, dáte si závazek denně spočítat určité množství příkladů?... A pokud byste se reálně obávali nějaké nepřiměřeně prudké rodičovské reakce na předložené vysvědčení, například ve formě tělesných trestů, zkuste popřemýšlet o někom, kdo by vás doprovodil a u prvního náporu emocí byl přítomen (např. prarodiče či jiný příbuzný). Pro studenty i rodiče platí, že na Lince duševní tísně (476 701 444) najdou kdykoliv odborně připraveného a lidsky zralého člověka, s kterým mohou probrat své problémy, samozřejmě nejen ty, které se týkají vysvědčení. Hodně trpělivosti přeje Linka duševní tísně.

P.S. Pokud vás něco trápí a potřebujete poradit, napište do redakce Svobodného hlasu, Česká 177, Louny či na e-mail hlas@ln.cz. Váš dotaz postoupíme pracovníkům Linky duševní tísně a odpověď, samozřejmě bez uvedení Vašeho jména, zveřejníme. Pomůžete tak i ostatním.