1. 06. 2011 - Články -> Linka duševní tísně

svobodný hlas 22. září 2005 strana 4

duševní posilovna: když dítě nechce nebo nemůže jíst

Linka duševní tísně, dobrý den...Dobrý den, prosím vás, pomozte. Holka nechce jíst, hubená je, že se na to nedá koukat. Pořád se váží, chodí cvičit a mele, jak je tlustá. Trčí jí kosti, nedá se s ní rozumně mluvit, vážně se o ni bojím...

Začíná to dřív, nenápadně. Mluvíme o jedné ze závažných psychosomatických nemocí. Ty potvrzují provázanost našeho těla s duší: když se duše trápí, tělo na to reaguje. O některých nemocech se dokonce říká, že si je stresem můžeme „uhnat". Potíže se žaludkem a bolesti hlavy se zmiňují nejčastěji.

Už některý školáček se nimrá v jídle, nechce maso, bolívá ho často bříško, trpí nechutenstvím. Buďme velmi opatrní, abychom ve snaze o nápravu situaci ještě nezhoršili. Pokud dítě jí, aby se zavděčilo, a ne, že má hlad, je to špatně. I laskavé tety ve školce mohou v dobré víře potíže zhoršovat, když říkají „nejsi hodná, když nepapáš", „budeš nemocný, nevyrosteš, když to nedojíš", „maminka by se zlobila, kdybys to nespapal". Jídlo se tak v dětské mysli ukládá jako strašák, který vyvolává pocity viny, nedostatečnosti, kvůli které ho třeba někdo důležitý nebude mít rád. Zní to nadneseně, ale bohužel to tak funguje. Duše si spojuje pocity a fakta leckdy jinak, než si myslíme. Co tedy dělat? Hlavně je dobré o jídle mluvit jako o čemkoliv jiném - tedy téma nevytlačovat, ani na něj moc neupozorňovat. Jídlo samotné bychom si měli co nejvíc zpříjemňovat: jíst společně u stolu, který s dítětem hezky prostřeme a nazdobíme. Když děti zapojíme do přípravy, připadá jim lákavější se podílet i na konzumaci. Jídlo může být nazdobené, můžeme jíst při svíčkách. Nesnědené klidně odneseme, do dalšího jídla nedáme žádné sladkosti (ani přeslazené pití). Jídlo nabízíme radši častěji a po menších dávkách. A hlavně klidně a bez nervů. K těm nervům: některým dětem svírají žaludek stresy, problémy v rodině. Pátrejme, zda se netrápí.

Mentální anorexie se týká nejčastěji dospívajících dívek, které se snaží dosáhnout štíhlosti, že omezují přísun kalorií, až nejedí skoro nic. Často ještě nadměrně cvičí. Vyvine se u nich narušené vnímání postavy: i když jsou chorobně vychrtlé, připadají si tlusté. Naše rozumné argumenty jim připadají lživé, vždyť ony VĚDÍ, že jsou odporně tlusté). Protože tělu razantně odpírají výživu, tělo vypovídá poslušnost - dívkám vypadávají vlasy, zastavuje se menstruace, trpí poruchami spánku a podrážděností, později i vážnými poruchami činnosti orgánů. Přidává se osamělost, dívky se chorobně soustředí pouze na své hubnutí.

Mentální bulimie je další porucha příjmu potravy. Jde o záchvaty nekontrolovatelného přejídání. Člověk „musí" najednou spořádat velké množství jídla. Protože ale má strach ze ztloustnutí, jde se po jídle vyzvracet. Už to tělu škodí. Některé ženy navíc zneužívají projímadla nebo léky na vyprazdňování močovým systémem. Začátek bulimie se většinou týká žen mezi 16 až 18 lety, výjimečně mladších. S bulimií se často potýkají bývalé anorektičky. Naučily se sice jíst, ale strach z tloušťky v nich stále je. Ženy bojující s bulimií se stydí, cítí vinu za chování, které nedokáží vůlí zvládnout a změnit. Většinou je trápí i uzavřenost a ztráta přátel.

Příčiny jsou složité. Roli může hrát i to, že je dívka perfekcionistka nebo se nedovede přijmout jako žena - nevěří si a podvědomě chce zpět své dětské tělo. Spouštěčem zhoubného hladovění mohou být necitlivé poznámky okolí na adresu dívčina vzhledu. O vlivu médií ani nemluvě: spousta mužů při každé volbě miss říká, že se jim vyzábliny nelíbí, lékaři upozorňují na obrovské riziko vzorů pro mladé dívky, ale umělá kritéria mediální ženské krásy se nemění a deformují dospívající. Co tedy můžeme dělat, pokud někdo blízký ztrácí schopnost zdravě jíst? V první řadě mějme na paměti, že jde o psychosomatickou nemoc, tedy že je kromě těla nutné pomáhat i duši. Nemocná dívka není schopna dodržet daný slib a kolem jídla použije nejrůznějších podvodů (např. anorektička se vzorně nají, pak tajně vše vyzvrátí). Připomínejme si stále obrovské nebezpečí: tělo může natolik odvyknout jídlu, že se pak k němu už neumí vrátit ani za pomoci lékařů. Ano, dítě může být reálně ohroženo na životě. Čím dřív začneme nemoc řešit s odborníky, tím větší je šance na vyléčení. A také tím menší riziko recidiv v dospělosti, protože mnozí pacienti se během dalšího života musí s podobnými problémy prát opakovaně.

Zdá-li se nám, že naše dítě hubne a má potíže kolem jídla, neváhejme a obraťme se na lékaře. Pokud by nám kromě své léčby nedoporučil dětského psychologa, vyhledejme ho sami. Dáme dítěti větší šanci na vyléčení. A váhání je skutečně na škodu, sami odborníci jasně říkají, že vůlí ani nucením do jídla se nemoc neřeší, jen se ztrácí drahocenný čas. Kromě pediatra a psychologa je možnost anonymně se obrátit i na Linku důvěry (nejbližší je Linka duševní tísně 476 701 444), kde mohou poskytnout kontakty na patřičné odborníky. Internet nabízí kvalitní stránku www.anabell.cz věnovanou poruchám příjmu potravy. Naším úkolem je být dítěti oporou, neodsuzovat ho a nevyčítat. Mějme na paměti, že to nedělá schválně, tedy za to nemůže. Buďme tedy prosím trpěliví, vyjadřujme dítěti lásku, spolupracujme s lékaři. Hodně s dítětem mluvme, nabízejme mu milující náruč.

Sylva Vozábová