1. 06. 2011 - Články -> Linka duševní tísně

svobodný hlas 30. června 2010 strana 4 

pohotovost pro bolavou duši

„Dobrý den, nevím si rady a cítím se mizerně. Je mi 32 let, jezdím s kamionem, mezi klukama jsem oblíbený. Ale hrozně si nevěřím, mám malé sebevědomí. Asi i kvůli tomu děsně žárlím, moje partnerka mi pořád říká, že chce žít jen se mnou, ale já se stejně bojím, že si najde lepšího, protože je fakt hodná a skvělá. Ani jí radši neřeknu, jak ji mám rád, abych neodkryl své slabosti. Je mi poslední dobou ze všeho hrozně, nemůžu ani spát, jaké mám nervy. Zkoušel jsem i bráchovy kapky, ale moc mi nepomohly..." (Jarda, Žatec)

hned na úvod svého psaní vám musím vyslovit velké uznání. Uznání za odvahu a upřímnost. On totiž zdaleka ne každý si dokáže říct o pomoc, když ho něco trápí, a málokdo je taky ochotný a schopný vidět aspoň kousek příčiny svého trápení v sobě samotném. Z vás mám skvělý pocit i proto, že si uvědomujete, že vám toho život dost nabízí (například hodnou a milující partnerku), ale že pro vás je z nějakého důvodu těžké si to od života brát. Prostě, se trápíte, místo abyste si užíval toho hezkého. Zkusím se zamyslet nad tím, co jste ve svém dotazu napsal - budou to jen moje domněnky a návrhy, a jen na vás bude záležet, jak s nimi naložíte. Každopádně bych vám ale moc přála, aby se vám povedlo začít dělat i další kroky na cestě k pohodě, vyrovnanosti a k lásce.

Píšete o svém nízkém sebevědomí. To je opravdu těžké břemeno, které nás může svazovat i tam, kde to vůbec nechceme. Když si nevěříme, tak se pořád s někým poměřujeme, a každý se nám zdá lepší, hezčí, úspěšnější, odvážnější, bohatší a kdovíco ještě. Bývalý partner vaší přítelkyně přitom ale určitě nebyl lepší než vy, když už je jen „bývalý" a když vaše přítelkyně chce žít s vámi. Jenže co je to platné, když tomu v hloubi duše nevěříte a trápíte se pochybnostmi... Takové pochybnosti mohou vést k žárlivosti, no a žárlivost umí nadělat ve vztahu pěknou paseku: milujete někoho tolik, že byste pro něj udělal všechno na světě, a přitom ho od sebe svou nedůvěrou a žárlivostí vlastně nechtě odháníte.

Ráda bych se vrátila k Vaší větě „ani jí neřeknu, jak ji mám rád, abych neodkryl své slabosti". Víte, jako ženě je mi tahle věta vlastně hrozně líto. Protože jsem přesvědčená o tom, že my ženy často marně toužíme po tom, aby nám muži ukázali svou citlivou tvář - místo toho je dnes bohužel tak nějak moderní dělat ze sebe „chlapáky", kteří se za svoje city stydí. My pak dost dobře nemůžeme vědět, co se v takovém chlapákovi děje, a třeba se bojíme, jestli nás miluje, jestli nám věří, jestli mu stačíme takové, jaké jsme. Už malinkým klukům se dneska říká „nebreč, přece jsi chlap a chlapi nepláčou!", jenže to vede k tomu, že pak se dospělé ženy trápí, protože jim partneři neumějí dát najevo city, aby se prý neztrapnili. Je to velká škoda! Vždyť spousta žen by dala kdovíco za to, aby jejich partner byl citlivý, milující (a to vy, myslím, jste), aby se nebál mluvit o svých pocitech. Vedle takového muže si žena může chvílemi připadat skoro jako princezna, protože právě tohle je jedna z cest ke krásnému vztahu mezi dvěma lidmi.

Ale máte pravdu, že s pošramoceným sebevědomím je těžké se otevírat druhému člověku. Sebevědomí nám pošramotili lidi (třeba rodiče, když nás neuměli chválit, nebo spolužáci, když nás šikanovali, nebo...), a s pomocí lidí si ho můžeme zase vyléčit. Nejde to rychle, vždyť všechno, co jsme zatím prožili, se v nás s t ř á - dalo dlouhé roky. A nezvládneme to sami - člověk má složitou duši, ve které se sám nemůže úplně vyznat. S autem taky musíme do servisu, když začne zlobit...Moc bych Vám doporučovala vyhledat „servis na lidské duše" - nejjednodušší je Poradna pro rodinu a mezilidské vztahy, kde pracovníci zdarma poskytují svoje služby všem lidem. Není nutné žádné doporučení, jen si tam telefonicky nebo osobně domluvit termín návštěvy. V Lounech poradnu najdete ve Sladovnické ul.21, telefon je 415 655 132. Další možností je obrátit se na svého obvodního lékaře, který se jistě setkal už se spoustou lidí bojujících s nervozitou, nespavostí, stresem. Možná vám dá nějaké léky na zklidnění, ale určitě vám může dát doporučení k psychologovi, ke kterému se pak můžete „na pojišťovnu" objednat. Na poliklinice v Lounech ordinuje například erudovaný a empatický psycholog Mgr. Mikolášek.

Vy sám ale prosím buďte s prášky opatrný! Živíte se jako řidič, to znamená obrovskou zodpovědnost, za sebe i za ostatní lidi na silnicích. I proto byste měl co nejdřív vyhledat pomoc, aby se Váš život nezkomplikoval nějakým neštěstím. Vždyť řidič, který je nevyspalý, vynervovaný nebo utlumený po laicky vybíraných práškách, má k neštěstí už jednou nohou nakročeno.

Chci vám nabídnout ještě jednu věc. Na Lince duševní tísně je ve dne i v noci každým dnem u sluchátka někdo, kdo vás rád vyslechne, bude tu jen pro vás a bude se snažit spolu s vámi rozmotávat vaše trable. Každému z nás se přece trochu uleví už tím, že můžeme o svém trápení někomu říct - a tady to můžete povyprávět anonymně, člověku, který se vás nebude ptát na jméno ani na nic, co byste sám nechtěl říct. Když k nám zavoláte, bude vás to stát stejně jako každý jiný hovor do Mostu. Zasloužíte si pomoc, nebojte se po ní sáhnout, vždyť život toho má pro vás určitě přichystáno spoustu hezkého, jen mu musíte teď trošku vyjít naproti. Moc vám držím palce!

Pracovnice Linky duševní tísně, Most