1. 06. 2011 - Články -> Linka duševní tísně

svobodný hlas 8. září 2010 strany 4

pohotovost pro bolavou duši: jak na kyberšikanu

„Dobrý den, já už si nevím rady. Chodím do druháku na SŠ, nějak jsem nezapadla do kolektivu. A už půl roku mi chodí anonymní výhružné e-maily a telefonáty, je mi už zle, když ráno vstávám. Taky v noci špatně spím... S rodiči o tom mluvit nechci, nějak se to mezi námi zadrhlo a komunikace vázne, asi by mi moc nepomohli... Připadám si špatná, zbytečná, sama, jen přidělávám starosti.... Petra." (pozměněný úryvek z e-mailu, který přišel na Linku duševní tísně).

Milá Petro, budu nahlas přemýšlet, co bychom Vám na Lince duševní tísně asi říkali. Rozhodně to, že děkujeme za důvěru, se kterou jste se na nás obrátila. Nedovedu si představit moc lidí, kteří by bez problémů zvládali tak těžkou situaci, jakou prožíváte Vy. Je pochopitelné, že máte strach: vždyť anonymní e-maily představují obrovský tlak na psychiku, protože není jasné, kdo a proč je píše a čeho chce dosáhnout. Neznámému protivníkovi se těžko čelí, má nad námi nespravedlivou převahu už jen tím, že on nás sleduje a my ho nevidíme. Je to taková špinavá hra podle jeho pravidel. A opravdu těžko takovou situaci může člověk vyřešit sám.

Podle vašeho psaní mám dojem, že Vy na svoje trápení jste hodně sama. To je špatné, protože když můžete s někým otevřeně o svých problémech promluvit, tak společně můžete přijít na nějaké nápady k řešení. A co je taky důležité, člověku se uleví, když to ze sebe může dostávat ven vypovídáním. Navíc, když si stále sami převalujeme v hlavě svoje starosti, tak vlastně i naše strachy narůstají - jako bychom byli v nějakém tmavém tunelu, odkud nevidíme cestu ven a jen na nás padají ty tmavé stěny a je nám stále hůř. Psala jste, že komunikace mezi Vámi a rodiči vázne a že sama nevíte proč. Ono těch „příčin" bývá víc: dospívání je složité období pro obě strany a málokdy se obejde bez různých nedorozumění, z těch nedorozumění pak vznikají křivdy a vrší se to dál a dál, i když třeba obě strany by to chtěly vrátit někam do fungující minulosti. Jenže když nás už nějakou dobu ovládá zlost a nedůvěra a zklamání a další podobné emoce, tak prostě těžko můžeme mávnout čarovným proutkem a chtít, aby od zítra všechno bylo jinak. Přece jen ale určitou obdobu čarovného proutku znám: jak se tak věci nabalovaly až do současného zašmodrchance, dají se zas postupně po kouskách rozbalovat. Když se totiž o prožitých situacích mluví a hledají se společně souvislosti, tak se opravdu spousta věcí najednou jeví jednodušeji a člověku se rozsvítí a hodně věcí mu doklapne. Pak ho to jakoby jinak naprogramuje, zklidní se a najednou se i ukážou nějaké cesty ven z toho tmavého tunelu. Dokonce v psychologických knihách je i termín „tunelové vidění" - když je nám tak mizerně, že sami nemůžeme dohlédnout na světlo a nevidíme žádnou šanci a cestu ven. A tu nám může pomoct najít nejlépe druhý člověk.

Já Vám teď nabídnu možnosti nějakých průvodců do Vašeho tunelu. Nejjednodušší je myslím zavolat sem k nám, na Linku duševní tísně. Jsme tu nepřetržitě ve dne v noci, i o víkendech, na čísle 476 701 444. Nemusíte vůbec říkat své jméno, volané číslo se nám na telefonu nezobrazuje, hovory se v žádném případě nenahrávají. Mluvit můžete jen o tom, o čem sama budete chtít, a všechno sdělené zůstane jen tady u nás. Nemusíte se ničeho obávat - každý z pracovníků LDT se setkává s lidským trápením, pláčem, nervozitou, strachem, a každý tu bude s účastí jen pro Vás. Věřím, že bychom se společně mohli dobrat nějakých nápadů, co by se dalo dělat. Protože - a to je důležité - věřím, že vztah s rodiči je možno postupně změnit.

Co se týče anonymů, je nanejvýš vhodné požádat o pomoc policii. Nejlepší by bylo, kdyby šlo o spolupráci policie, rodičů a školy (nevím, zda máte důvěru k preventistce na Vaší škole - ta by měla z pozice své funkce situaci řešit). Vždyť se jedná o projev šikany, která je v řadě případů klasifikována jako trestný čin. V případě takzvané kyberšikany (tak se jmenuje šikana pomocí internetu a telefonů) leccos hraje do ruky agresorovi: je skryt ve virtuálním prostoru, takže může snadno svou agresi stupňovat. Lidé kolem Vás nemusí o ničem vědět, tenhle druh šikany je zvenku nenápadný. Vy přitom máte velmi omezené možnosti, jak se jí vyhnout.

Co byste zatím mohla dělat vy sama? Rozhodně nijak nereagovat, ale všechny e-maily i kontakty v telefonu si uložit, vytisknout apod., jsou to důkazy. Dobré by bylo změnit si svou virtuální identitu, tedy založit si novou e-mailovou adresu pod nějakou přezdívkou, vyměnit si SIM kartu. Lze také kontaktovat poskytovatele serveru, ze kterého Vás agresor šikanuje, a nechat mu zamezit přístup.

Každopádně je důležité, abyste na své trápení nebyla sama. Nevím, zda máte nějaké přátele? Zda ve třídě máte nějakou spřízněnou duši? Možná i díky osamělosti máte pocit, že „přiděláváte starosti" - ale to tak není! Naprosto není Vaše vina, že po světě běhají i lidé s pokřivenou morálkou, kteří dokáží týrat pomocí anonymů! Vy máte takový problém, který by těžko nesl asi každý, a jste na něj sama. Zasloužíte si pomocnou ruku, abyste se z toho bludiště dostala ven, život určitě pro Vás chystá ještě mnoho hezkého. Jen prosím najděte odvahu tu pomocnou ruku vyhledat a oslovit.

Hodně štěstí a odvahy vám přejí pracovníci Linky duševní tísně.