1. 06. 2011 - Články -> Linka duševní tísně

svobodný hlas 9. března 2006 strana 4

duševní posilovna: kudy k lidem

Dneska je jiná doba, slýchám kolem sebe docela často. Konec konců, nezbývá než souhlasit, protože přece vždycky je současnost něčím jiná než uplynuvší minulost. Jen mne mrzí, že se leckdy do jednoho ranečku svazují celospolečenské změny spolu s věcmi, které si každý z nás svobodně může zvolit.

Počítač je dobrý služebník

Je to například rodinný život, výchova dětí, jejich volný čas. Je pak snadné říct, že moje děti bohužel vyrůstají „v jiné době". Ano, je jiná: já jsem s partou kamarádů denně lítala po venku, čímž jsem nevědomky získávala tělesné i sociální dovednosti. Dnešní děti tráví venku daleko míň času. Láká je televize, video a hlavně počítač. Počítač dětem nabízí tolik nových a tak zajímavých věcí, že je těžké se od něj odtrhnout. Přibývá dětí, které tráví svůj volný čas osaměle před klávesnicí a monitorem. Prostřednictvím počítače navazují jakési náhradní virtuální vztahy (chat), komunikují se spolužáky a kamarády stále víc písemně přes počítač či mobilní telefon. Skutečný a častý styk s přáteli je takto do určité míry nahrazován něčím pohodlnějším, méně náročným a jakoby bezpečnějším. Samozřejmě nemá smysl brojit proti technickému pokroku, jen mi v téhle souvislosti vytanula babiččina poučka o ohni: „Je to dobrý služebník, ale zlý pán."

Kudy vede cesta k lidem

Co můžeme udělat pro to, aby se z počítače nestal zlý pán našich dětí, který by jim v budoucím životě znesnadňoval cestu k lidem? Nejdůležitější je, aby dítě odmalička zažívalo a cítilo ten úžasný dar blízkosti člověka. Když s ním budeme sdílet radosti i bolesti, povídat si, číst společně knihy, vyprávět si příběhy plné fantazie, pak do dětí vtiskáváme velké poznání: člověku je dobře mezi lidmi. Jakmile děti dorostou do školního věku, je dobré nabídnout jim možnosti, jak aktivně trávit čas: sport, skaut, výtvarné či hudební činnosti, to vše může přinést spoustu krásných prožitků. Dítě tu také zažije úspěch i cestu k němu, naváže další vztahy a v neposlední řadě si do života odnese další zdroj potěšení.

Stejně jako u dětí, tak i ve vztazích mezi dospělými vede cesta ke vzájemné důvěře přes naslouchání, trpělivost a snahu porozumět. Důležité je nemít hned jasné odpovědi, ale klást si otázky, hledat - vždyť moje zkušenosti a názory nemusí mít pranic společného s jiným člověkem. Chtít lidi poznat, hledat v nich, přiblížit se jim, a pak budeme umět lidem dávat a budeme od nich také dostávat. Je to už tak, že musíme své vztahy pěstovat, nechceme-li žít osaměle uprostřed lidí.

Lidé, kteří mohou pomoci

Když nás něco tíží a pomocná ruka není na dosah nebo nestačí, máme k dispozici řadu odborníků. Ráda bych zde připomněla několik základních pomocných bodů. Osobní i vztahové problémy pomáhá rozplétat Poradna pro rodinu a mezilidské vztahy (zdarma a bez nutnosti sdělit jméno) či psychologové. Při problémech týkajících se dětí vám oporou bude hlavně lékař, pedagogicko-psychologická poradna, středisko výchovné péče pro děti a mládež. S drogovou problematikou se můžete obracet přímo či telefonicky na K-centrum. Málo lidí zatím zná užitečnou instituci nesoucí název Občanská poradna. Nejbližší pobočka celorepublikové sítě je v Mostě (v budově knihovny poblíž nádraží, telefon 721 258 865, všední dny kromě středy) a v Děčíně (telefon 417 517 368). Proškolení odborníci zde zdarma poskytují rady z oblasti sociální problematiky, pracovně právních vztahů, občansko právní tématiky, bydlení aj., a to v osobním i telefonickém styku. Jejich snahou je, aby se klient zorientoval ve svých právech a povinnostech a dokázal tak s jejich pomocí řešit svou konkrétní obtížnou situaci situaci. Posledním zmíněným „pilířem první pomoci" je Linka duševní tísně (476 701 444, nonstop), kde vám odborníci rádi pomohou hledat cestu z vašich těžkostí.

Chytni se někoho za ruku.

Člověk je tvor společenský a patří mezi lidi. A když je mu někdy těžko a úzko, už vůbec by neměl být sám. Jak píše pan Fulghum ve své laskavé knížce nazvané Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce: „Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě". Moc vám, vážení a milí čtenáři, přeju, abyste se vždycky měli koho chytit za ruku a aby vám mezi lidmi bylo dobře. Vždyť jediné opravdové bohatství jsou právě mezilidské vztahy. Loučím se s vámi přáním, aby vám život přinášel mnoho radostí sdílených s blízkými lidmi.

Sylva Vozábová