1. 06. 2011 - Články -> Linka duševní tísně

svobodný hlas 24. listopadu 2005 strana 4

duševní posilovna: když nám někdo připadá nenormální

Linka duševní tísně, dobrý den.Dobrý den, víte, já bych se potřebovala poradit. Můj švagr asi není normální.On mojí sestru pořád telefonicky kontroluje, kde je a co dělá, cestou z práce se nesmí ani s nikým zastavit, jinak jí vyčítá, vyhrožuje, děsně žárlí, kamarádky jí zakazuje, že prý ji navádějí proti němu.

Jednoduchá odpověď tady však neexistuje. Jednak proto, že o celém soužití oněch dvou lidí pracovník Linky neví nic kromě právě vyslechnutých stručných informací od třetí osoby, jednak proto, že být normální je tak trochu zvláštní pojem. Když se nám zdá, že se někdo chová „nenormálně", je dobré si nejdřív položit otázku, jestli se tak chová vždycky nebo jen za určitých okolností. Až pětinu lidí sužují například neurózy, za kterými se skoro vždy skrývá nějaká úzkost - např.strach z otevřených prostranství či naopak z uzavřených nevelkých prostor, z davu lidí, z pavouků, ze sociálních situací.Neuróza může být také reakcí na nějaký stres, třeba na autonehodu, úmrtí blízké osoby, přestěhování aj. Kromě zvýšené úzkosti se u takových lidí můžeme setkat i s nespavostí, bušením srdce, bolestmi hlavy a žaludku, depresemi a jinými nepříjemnými příznaky. Neuróza ale nějak vznikla, není danou součástí naší osobnosti. Člověk si tedy své potíže uvědomuje. Je to jakási „duševní angína", kterou je možno vyléčit, nejlépe cestou psychoterapie.

Závažnější poruchu představují psychózy, při kterých je výrazně narušen kontakt člověka s realitou. Takový člověk se nepovažuje za duševně nemocného. Věří svým halucinacím (lidé vidí či slyší něco, co není) a bludům (hlavně stihomamy, ovládání z kosmu, náboženské bludy aj.). To známe například u schizofreniků, kteří se trápí úzkostí, že jim někdo ovládá myšlenky, ohrožuje je, komunikuje s nimi apod. Život ztěžuje i maniodepresivní psychóza, při které se střídá fáze manická (zrychlení, energie, aktivita až chorobná, euforie) s fází depresivní (útlum, apatie, myšlenky na smrt). Některé psychózy jsou vyprovokovány zvenčí, například drogami (toxická psychóza). U psychózy se často střídají lepší a horší období. Pomocí léků se dnes dá zpravidla dosáhnout toho, že člověk může žít víceméně bez větších problémů.

Poruchy osobnosti (dříve nazývané psychopatie) jsou celoživotní stav. Duševní odchylka se stává trvalou součástí osobnosti.U člověka se extrémně vystupňovaly nějaké povahové vlastnosti natolik, že to vede k obtížnému soužití s okolím. Poruchy se týkají hlavně citové stránky, nálad, vůle, charakteru. Dotyčný sám u sebe žádné problémy neshledává. Odhaduje se, že trvalou poruchu osobnosti lze najít skoro u každého desátého člověka. Jak k tomu může docházet? Leccos můžeme podědit po předcích, podceňovat však nesmíme ani vnější příčiny, tedy prostředí, ve kterém člověk vyrůstá a žije. Vliv tu má rodina, kamarádi, partner, ale i extrémně traumatizující zážitky (pobyt v koncentračním táboře). Zvlášť nepříznivé následky má, když dítě vyrůstá bez péče milující osoby. Právě proto je tak důležité snažit se přecházet od klasických ústavních dětských domovů k pěstounským rodinám.

Mezi nejčastější poruchy osobnosti patří paranoidní osobnost, která je typická svou podezíravostí, vztahovačností, žárlivostí a necitlivostí k jiným lidem Takový člověk je vyladěn převážně negativně a napjatě, cítí se stále být v ohrožení, vztah s ním je problematický. Na rozdíl od něj partnerský život zpravidla nevyhledávají lidé se schizoidní poruchou osobnosti. Ti působí jako podivíni, kterým je celkem lhostejný vnější svět. Jsou to chladní, citově oploštělí introverti. Lidé jim připadají nesrozumitelní, podivní a obtížní. Pro společnost je poměrně nebezpečná disociální (či asociální) porucha osobnosti, která je typická nerespektováním norem, sobectvím, neschopností ovládat se. Takoví lidé jsou agresivní, bezohlední a nejsou moc schopni se poučit a změnit. Často jdou z vězení do vězení. Tato porucha je častější u mužů a jsou u ní značné dědičné dispozice. S narcistickou poruchou osobnosti si správně spojujeme velikášství, sebepřeceňování, fantazie o vlastním úspěchu, ale současně na druhé straně lhostejnost a bezohlednost k jiným lidem a citový chlad (Adolf Hitler). Poruchy osobnosti nelze vyléčit, ale je možné je za pomoci odborníků zmírňovat na snesitelnější úroveň. Psychopatů je mezi námi kolem deseti procent a mnozí z nich dosáhnou v životě úspěchu, i když život s nimi nemusí být jednoduchý.

Vidíme sami, že příběh z úvodu našeho povídání nemá jednoduchou odpověď. Lidská duše je složitá a zranitelná, a to bychom měli mít stále na paměti. Když začne bolet, měli bychom vyhledat odbornou pomoc, než se potíže zvětší a rozšíří. Není to hanba, naopak: je přece samozřejmé o sebe pečovat tak, aby nás mohl život těšit a trápení bylo co nejmíň. Proto jsou tu psychologové, psychiatři, krizoví pracovníci. Přeji vám, abyste se uměli mít rádi a říci si o pomoc, když vám je těžko. A aby vám, pokud možno, raději těžko nebylo.

Sylva Vozábová