1. 06. 2011 - Články -> Linka duševní tísně

svobodný hlas 27. října 2005 strana 4

duševní posilovna: recepty proti násilníkům

„Nejdříve jde o lidskou důstojnost, pak o zdraví, nakonec jde o život". Přesně to o domácím násilí říkají odborníci z Bílého kruhu bezpečí, tedy z organizace, která se věnuje obětem násilných činů. Tito odborníci sestavili spolu s oběťmi pět vět nabízejících pomoc týraným: 1. Bojím se o vaše bezpečí. 2. Bojím se o bezpečí vašich dětí. 3. Bude se to zhoršovat. 4. Jsme připraveni vám pomoci, až budete schopna odejít. 5. Zasloužíte si něco lepšího.

Bílý kruh bezpečí provozuje nonstop linku specializovanou na domácí násilí, kde odborníci nabízejí psychologickou, právní a organizační pomoc. Na tuto DONA linku volají kromě obětí také zachránci. Jsou to příbuzní či přátelé týraných lidí, kteří hledají způsob, jak pomoci. Pro ně jsou určeny následující rady: Důvěřujte prosím oběti, kterou jistě stálo mnoho sil vypovědět vám svůj příběh. Podporujte ji, ať vám poví o svém vzteku a bolesti, možná to dosud nedokázala nikomu říct. Přesvědčujte ji, že si nikdo nezaslouží takové zacházení, ale nenabádejte k okamžitému razantnímu odchodu, není-li na něj oběť ještě sama připravená. Oceňujte i malé krůčky, ke kterým se žena (většinou jsou oběťmi ženy, ale vše samozřejmě platí i pro muže) odhodlá - nikdo jiný než ona nedokáže posoudit, kolik síly a odvahy na ně musela vynaložit. Zeptejte se na možné poranění, v případě potřeby oběť doprovoďte k lékaři či na polici. Nabídněte svou adresu a telefon jako formu bezpečného kontaktu, pomozte vymyslet konkrétní bezpečnostní plán. Udržujte nadále s obětí aktivní a pravidelný kontakt.

Co může pro snížení svého ohrožení udělat oběť? Především je důležité svěřit se někomu, komu důvěřujete, protože při utajeném domácím násilí se agresor nemusí nijak kontrolovat a ovládat. Začít o svém utrpení mluvit je jistě těžké, ale vy sama se naprosto nemáte za co se stydět, nenesete žádnou vinu na svém trápení. Určitou oporou vám rozhodně může být podpůrná síť vybudovaná z příbuzných, přátel či sousedů. Lze-li to, je dobré domluvit si se sousedy nějaké nenápadné heslo pro případ tísně (koupila jsem vám ten cukr) a požádat je, aby k vám zavolali, uslyší-li nějaké zvuky související s násilím. Jestli je vzájemný pravidelný kontakt obtížný, lze se domluvit na nějaké podobě každodenního „hlášení", že je situace v relativním klidu (např.v určitou hodinu pověsit na šňůru určitý ručník), a současně domluvit úkryt pro případ nutného útěku z bytu. U takových sousedů je vhodné mít pro případ náhlého odchodu uschovanou tašku s kopiemi dokladů, s rezervními klíči od bytu a auta, s nějakým oblečením a s nouzovou finanční částkou.

Váš konkrétní bezpečnostní plán by měl zahrnovat únikové cesty z jednotlivých místností v bytě. Mějte na paměti místa s problematickou možností úniku a do těch se pokud možno nenechejte zahnat. Když se napětí stupňuje, je dobré mít připraven nějaký takový důvod k odchodu z bytu, který by násilníka nevyprovokoval (např.že sousedka čeká na donesení mouky nebo že jste si zapomněla cosi venku v autě). Jakmile se dostanete z domu, dojděte rychle až na bezpečné místo nebo k telefonu a zavolejte pomoc, ať už policii nebo blízkého člověka. Důležité ale je, abyste měla předem promyšleno, kam se schováte, kdyby vás agresor pronásledoval (policie, nemocnice, benzínová pumpa, předem dohodnutý soused, přítel,...) a jak se tam dostanete (např.mít klíčky od auta nebo peníze na taxíka). Mezi přípravné kroky patří také zapamatovat si nebo nosit u sebe zapsaná důležitá telefonní čísla jako je policie, záchranka, DONA linka, nejbližší azylový dům apod.

Jestli máte děti, musíte při vytváření bezpečnostního plánu myslet i na ně. Starší děti naučte znát důležitá telefonní čísla a naučte je telefonovat. Všechny děti seznamte s místem, kam se mají v případě potřeby jít rychle schovat. Vysvětlete jim přiměřeně jejich věku podstatu problému a zdůrazněte, že vás nemají chránit, ale že samy musí utéct do bezpečí. Pokud byste musela uprchnout z bytu bez dětí, tak se pro ně co nejdříve vraťte v doprovodu policie. Situaci oznamte na oddělení péče o děti na odboru sociálních věcí MÚ (mj.i proto, abyste se nevystavovala riziku, že otec dětí ohlásí jejich únos a zabraňování ve styku s nimi), kde je také možno nechat nějaký zprostředkující kontakt na sebe, např.k rodičům či přátelům, a přitom být ukrytá v bezpečném utajeném útočišti.

Co si vzít s sebou? Doklady (velmi užitečné je nechat si udělat kopie a ty uschovat u přátel nebo v práci) - rodné listy, občanský a řidičský průkaz, kartičky pojišťovny, lékařské předpisy, doklady k penězům v bance, doklady ohledně bytu a společného majetku, právní listiny týkající se případného probíhajícího rozvodu, adresář s telefonními čísly. Důkazy o domácím násilí (záznamy od policie či lékaře, fotografie modřin či škod v bytě, chomáče vytrhaných vlasů, roztrhané oblečení).

Kde můžete hledat oporu a pomoc? Rodinná poradna nabízí bezplatné služby psychologa, přičemž klient tu nemusí sdělovat své jméno. Pokud je to možné, může terapeut z rodinné poradny pracovat i s celou rodinou a postupně se snažit o zlepšení vztahů a celé problematické situace. Rodinné poradny jsou ve většině okresních měst, v Lounech ji najdete ve Sladovnické ulici 21, tel.415 655 132. DONA linka funguje nepřetržitě na pražském čísle 251 511 313. Bezplatné právní poradenství poskytují osobně i o telefonu tzv.Občanské poradny, nejbližší je v Mostě (v budově městské knihovny). Linka duševní tísně 476 701 444 nabízí kromě psychické podpory řadu informací a kontaktů na odborná pracoviště v Ústeckém kraji včetně krizového centra či azylového bydlení. Loučím se s vámi prosbou: Nepodceňujme signály, že se cosi děje za dveřmi cizího bytu. Možná tam jde o život. Možná právě my můžeme podat pomocnou ruku a stát se dalším „zachráncem". S oběťmi domácího násilí se loučím slovy: Bojím se o vás, bojím se o vaše děti...zasloužíte si něco lepšího...prosím, vyhledejte pomoc.

Sylva Vozábová