6. 02. 2011 - Články -> K-Centrum Liberec

Jedovaté muchomůrky

Na prvním místě je třeba zdůraznit, že muchomůrka červená a muchomůrka tygrovaná (která obsahuje stejné psychoaktivní složky, obvykle ve vyšší koncentraci) patří do rodu, který má na svědomí 95% všech smrtelných otrav houbami. Tři z jejich příbuzných – muchomůrka jízlivá, muchomůrka jarní a hlavně muchomůrka zelená – obsahují smrtelné látky. Lidé obvykle začnou cítit jejich toxiny teprve za dva dny po snědení těchto hub, kdy už je na vypumpování žaludku a další léčebné zásahy většinou příliš pozdě. Toxiny zasahují ledviny a játra. Teprve nedávno se začalo při neutralizování těchto smrtelných toxinů dosahovat určitých úspěchů díky využití dialýzy a transfúze krve.

Vzhledem k tomu, že jsou muchomůrka červená a muchomůrka tygrovaná svým jedovatým příbuzným velmi podobné, doporučuje se nejíst muchomůrky, které jsou celé bílé.

Muchomůrka červená a muchomůrka tygrovaná

Muchomůrka červená a tygrovaná dokáží růst jen v symbióze s některými stromy - břízou, modřínem, borovicí, smrkem a dubem. Symbiotický vztah mezi buňkami kořenů a těchto stromů (živých nebo mrtvých) a podhoubím je pro růst plodnice nezbytný. Muchomůrka nese údajně svůj název podle pověsti o jejích schopnostech zabíjet mouchy.

Chemie

V první fázi hledání psychoaktivních složek muchomůrky červené byl v roce 1869 izolován muskarin. Ten se pak téměř po sto let považoval za hlavní zdroj její psychoaktivity. Pozdější studie prokázaly, že muskarin izolovaně vyvolává jinou odezvu než houba. Tato molekula je ve skutečnosti v houbě přítomná jen ve stopovém množství čerstvě sklizené plodnice.

Protože ale muchomůrka působí na psychiku nepochybně velmi silně, hledali se další kandidáti - především atropin a bufotenin. I od těch se nyní upustilo. Začátek moderního studia se datuje k roku 1967 a práci, kterou v Curychu prováděli chemik C.H. Eugster a farmakolog P. G. Wasser. Ti určili jako hlavní psychoaktivní princip kyselinu ibotenickou, muscimol a muskazon s potencionální možností přispění ještě několika dalších látek.

Kyselinu ibotenickou, která je považována za mírně toxickou, obsahuje čerstvá houba v množství 0,03 - 0,1%. Znatelný rozdíl v účinku čerstvých a sušených muchomůrek má zřejmě na svědomí právě přeměna během sušení kyseliny ibotenické na potentnější a poměrně stabilní muscimol.

Při orální aplikaci je muscimol aktivní v dávce 10 - 15 mg, kyselina ibotenická v dávce nad 90 mg.

Fyzický účinek

Zprávy o zkušenostech s muchomůrkou červenou a tygrovanou se objevují poměrně zřídka, ale svědčí o tom, že je tělesná odezva velmi závislá na dávkování, ročním období, kdy se houby sbírají (ke konci sezóny se zdají být slabší) a zpracování (sušení). Popsané účinky mohou vypadat takto: škubání, závrať, možné zvracení půl hodiny po požití, ztrnutí dolních končetin. V tomto stadiu lidé často upadají asi na dvě hodiny do polospánku, mohou mít barevné vidění, uvědomovat si okolní zvuky. Toto se může vystupňovat až do pocitu „lehkých nohou" a možná i nutkání tančit. V této době také člověk disponuje větší silou než za normálních okolností. Jako další se mohou objevit halucinace. Objekty se mohou zdát větší než ve skutečnosti, někdy to člověka může svádět k tomu, aby ventiloval potlačené emoce. Post-spánkové stadium, tedy stadium přicházející po polospánku, může trvat tři až čtyři hodiny.

Vliv na psychiku

V čerstvém stavu mohou být muchomůrky nebezpečné nebo člověka „zhoubují" jen nedostatečně. Usušením houby se neuvěřitelně změní její síla a charakter zkušenosti. Plný účinek se při orální aplikaci dostavuje po 90 minutách. Charakteristické bývá vlnění vizuálního pole, „obživnutí" neživých objektů, sluchové halucinace, pocit vnitřního ticha a průzračného myšlení. Psychoaktivita je tu výrazně odlišná od psilocybinu, LSD nebo meskalinu a může mít trvání až osm hodin! Mezi vedlejší účinky často patří zvracení, lehká ztráta rovnováhy, koordinace, malátnost. Kouřením lze získat rychlejší účinek, který má kratší dobu trvání.

Rizika

Nemožnost odhadnout správnou dávku, hrozí otrava. Nevolnost a zvracení. Účinek je u různých konzumentů různý, riziko badtripu.

LS

Zdroj: Stafford, P.: Encyklopedie psychedelických látek. Praha 1997. ISBN 80-7207-057-6.